Dokumenty o Vietcongu

Pterodon: Vzestup a pád

Vyjádření vývojářů k 20. výročí Vietcongu:

Jiří '' Shigor Birdman '' Matyskiewicz

,,K vývoji Vietcongu jsem se dostal tak trochu náhodou. Seděl jsem ve službě, nudil se, pročítal půjčený časopis Score (nebo možná Level) a mimo jiné přemýšlel, co budu dělat - bylo to někdy na podzim. V prosinci jsem měl na čas svlíknout uniformu, vrátit světle modrý baret sil strejdy míry a na půl roku se někde zašít do civilu, než v létě nastoupím na vojenskou akademii.

A když jsem narazil na inzerát, ve kterém Illusion Softworks shánělo designery, rozhodl jsem se odepsat... (což znamenalo z šumavské divočiny dojet na kole do Českého Krumlova do internetové kavárny, jelikož tenkrát tak nějak ještě nebyl internet na každém rohu a v každém mobilu). A dostal jsem odpověd' - ne od Illusionu ale od PTERODONu, jehož existenci v původním podání české adventury ,,Tajemství oslího ostrova'' jsem pochopitelně zaznamenal, ale už ne fakt, že se PTERODON vrátil jako větší firma a po Flying Heroes pracuje na další hře... válečné.

Na přijímací pohovor jsem přijel ještě v uniformě a poprvé jsem viděl budoucí level Stream. Zaujala mě nádherná grafika a voda... a technická chyba animace přebíjení M16, což byl můj první malý příspěvek k vývoji. Začátkem ledna jsem dorazil se starým báglem, hrstkou věcí, otřískaným 4 8 6 notebookem a spokojený, že jsem pracovní problém vyřešil tak dobrým způsobem a nastoupil do kanceláří, které jsme tenkrát měli na kraji města nad obchod'ákem... a hlavně tam byl firemní squat, kde bezprizorní přistěhovalci jako já mohli přespávat.

Vývoj byl divoký... zvlášt' později bylo pro některé z nás celkem běžné přespávat v kanceláři pod stolem, nebo si místo spánku ve dvě - tři ráno odskočit na kafe do strip baru naproti novým kancelářím (ze kterého je dnes... kostel). A já úplně a totálně zapomněl na to, že bych si měl jít potvrdit nástup (přijatý jsem byl už z loňského roku), znovu obléknout uniformu a místo vojenské střílečky jít dělat vojenskou kybernetiku.

A pak jsme konečně první Vietcong dotáhli do konce, pak datadisk. A plynule se přešlo na dvojku, která sice moc dobře nedopadla, ale i tak byl malý zázrak, že jsme to za ten rok, přes všechny nezaviněné potíže, nějak stihli. Jenže pak PTERODON skončil, prakticky všichni jsme přešli do Illusion Softworks, pozdějšího 2K Czech, někteří jako já zase rychle odešli.

A z prvního Vietcongu se stala taková hořkosladká vzpomínka na ''mou'' první a nejúspěšnější profesionální hru, i po dvaceti letech stále ještě hranou.''

[ bývalý člen PTERODONu: Programátor misí, herní designér, scénář a dialogy ]

březen 2003 - 2023

Jaroslav '' Jarek '' Kolář

,,Do vývoje Vietcongu dal celý tým obrovské množství nadšení, energie a práce. Zrodila se díky tomu výjimečná hra, která zaujala velké množství hráčů. Kvůli podnikatelské naivitě zakladatelů studia (tedy mojí) a (mým) špatným rozhodnutím v plánování pokračování Vietcongu, neměl pro mě dlouhodobý úspěch Vietcongu žádný vliv. Vietcong 2 se nepovedl, díky totálnímu vyčerpání jsme rozpustili studio a začali jsme žít život bez Vietcongu. Mnoha členům týmu práce na Vietcongu nastartovala kariéru, ale takovou kreativní synergii a tvůrčí pohodu už většinou nezažili.

Dostal jsem spoustu děkovných zpráv od hráčů. O tom, jak jim hraní Vietcongu změnilo život. Sleduju s úžasem, že někteří hráči pořád Vietcong hrají a užívají si to. A díky stále aktivním hráčům, můžeme my tvůrci stále s láskou a nostalgii vzpomínat na tu krásnou a divokou dobu, kdy jsme hru vytvářeli. Po dokončení Flying Heroes v roce 2000 jsme neměli jako tým jasný směr. Já jsem chtěl dělat hru o římských gladiátorech, což se všem ostatním zdálo jako nezajímavé téma (dokud Ridley Scott nenatočil později film Gladiátor).

Chytl jsem se tedy nápadu jednoho z manažerů Take 2, udělat hru na motivy filmu Rambo. Byl to vlastně nesmysl, který dotyčný plácl u večeře během výstavy E3 a nikdy z toho žádná licence filmu nebyla. Ale byl to impuls. Po shlédnutí všech tří dílů Ramba na VHS (do té doby jsem je neviděl), jsme se v týmu rozhodli, že uděláme prequel – tedy příběh o tom, jak byl Rambo ve Vietnamské válce. Takže začal hodně podrobný výzkum – expedice do Vietnamu, knihy o Special Forces, deklasifikované armádní dokumenty o válce, muzea zbraní, výstavy vojenské techniky.

Nikdy potom jsem nebyl součástí tak hluboké přípravy. Poté, co jsme definitivně zjistili, že licence na Ramba se nechystá, nebyl problém přeorientovat hru na realistické zobrazení působení SF ve vietnamské válce. V rámci získání představy o atmosféry jsme chodili střílet na střelnici s reálnými zbraněmi, hráli s týmem kompetitivní airsoft v lese, účastnili jsme se autentických misí klubů vojenské historie s airsoftovými zbraněmi. Herní mechaniky jsme konzultovali s vysloužilým vojákem Pavlem Hubatkou, který měl za sebou výcvik Rangers, Special Forces a účast na misích v Jugoslávii a Bosně.

Jan Skramoušský, redaktor zbraňového časopisu a kurátor Vojenského muzea na Žižkově, nám poskytl detailní přednášku s ukázkou manipulací všech zbraní, což mělo významný vliv na grafiku a animace zbraní. Kromě tohoto bádání jsme byli velmi stále aktivními hráči – v kanceláři probíhaly časté multiplayerové turnaje ve hrách Unreal Tournament, Counter Strike, Team Fortress. V singleplayeru jsme byli okouzleni 18 měsíců starou hrou Half-Life, která nastavila úplně jiný pohled na zpracování singleplayerového zážitku. Tenhle mix pak významně ovlivnil naši práci na Vietcongu.

Vietcong do světa příliš díru neudělal, ale hodně jeho mechanik inspirovaly tvůrce dalších stříleček. Systém míření převzalo CoD a poté se to stalo standardem žánru. Zpracování džungle a atmosféru boje v ní se rozhodli vylepšit vývojáři FarCry v Cryteku. Pokračování FarCry 2 v Ubisoftu, se inspirovalo realistickým zobrazením nezbraňových předmětů v herním pohledu – například mapy.

Vietcong jsme pořád dělali jako hru, nikoliv jako realistickou simulaci. Možná je to nejvíc autentická a realistická válečná hra, ale stále má blíž k tradičním herním střílečkám než k realitě. Což asi pro hráče funguje. Protože jinak si neumím představit, proč i po 20 letech hráči Vietcong stále hráli.

Tímto bych chtěl všem hráčům, fanouškům a příznivcům Vietcongu poděkovat.''

[ Vedoucí projektu Vietcong ]

březen 2003 - 2023

Vyjádření k výročí ostatních hráčů,

včetně bývalých Elit'áků

,,Vietcong jsem začal hrát v lednu 2004, kdy mi ho donesl kolega z práce, a byla to moje vůbec první hra, kde jsem si mohl zahrát kooperativní multiplayer proti počítačem ovládaným botům. Střílečky, které jsem hrával dříve, takový mód neobsahovaly. Bohužel, internetové připojení jsem v té době ještě neměl k dispozici, takže jsem mohl cca dva a půl roku hrát pouze po LANu, a to bud' sám nebo maximálně ve dvou.

Potřebné patche a mapy jsem si stahoval v práci. Od konce června 2006 jsem si konečně mohl zahrát Vietcong přes internet a poznal spoustu podobných Coop nadšenců. Mezi nimi byli i kluci z českého Coop týmu Squad Baker, kteří mě inspirovali k založení vlastního týmu. K tomu došlo v květnu 2007. Tým dostal název Alpha Team (tag [AT]). Funguje dodnes a letos oslaví šestnáct let existence. Třeba tu ''dvacítku'' taky dáme, uvidíme za čtyři roky. ;-) Týmem prošlo dokonce i několik šikovných mapařů a jejich mapy se na Coop serverech stále hrají.

Zlatá éra Vietcongu skončila okolo roku 2010, ale i v dnešní době, dvacet let od jeho vydání, je možné na serverech potkat úplné nováčky, z nichž někteří jsou mladší než hra samotná. Vietcong je prostě neuvěřitelný. Grafické zpracování je i na dnešní dobu stále v pohodě. Hra má ale i spoustu chyb, které dokážou pořádně naštvat, jako třeba to, že boti vidí skrz překážky, nebo to, že při tzv. ''soustřelu'' (hráč i bot na sebe začnou střílet ve stejný okamžik) dává engine přednost botovi před hráčem.

Navíc na novějších operačních systémech (od Windows Vista po nejnovější) přibyl ještě tzv. ''stereo bug'', kdy je obtížně rozeznatelné, z kterého směru ten který zvuk přichází (hráč musí být od jeho zdroje dostatečně vzdálený, aby to bylo možné poznat, přičemž tato vzdálenost musí být tím větší, čím je daný zvuk hlasitější). Nebýt všech těch protivných chyb, dal bych plný počet hvězdiček. Takhle dávám 92 % pro období na Windows XP a 85 % pro pozdější operační systémy.''

[AT]Peter Shannon_CZ

,,Je to hra, která mě zasáhla absolutně do srdce. Nebyl den, kdy jsem se netěšil, až se vrátím ze školy, hodím tašku do rohu a spustím si tuhle hru. První verzi jsem objevil v roce 2006 a Fist Alphu o rok později. Oba dva tituly byly fantastické, ale FA mě oslovilo víc - sice menší kampaň, ale za to větší ,,Challenge'' a o to víc možností v Rychlých bitkách.

Jediné, čeho lituju je, že jsem multiplayer objevil až v roce 2009. Nevěděl jsem tehdy, že už má ten peak za sebou. Každopádně tehdejší mapy jako Osgiliath-City, Halong-V1.9, Cement City, BorealMountains, nebo upravenou FrenchRoute jsem si oblíbil natolik, že jsem si je procházel sám i během mých prázdnin u prarodičů, kde internet byl cizí slovo. :) Ze začátku jsem hrál výhradně CTF a poté, co postupně úplně vymizel, jsem se pustil do Coopu, kde jsem zjistil, že není vůbec špatný a každý hráč v týmu byl klíčový. Občas jsem se objevil i na Joeově serveru - jen tak pro odreagování. Scházela se tam dobrá parta, se kterou ty mapy dostávaly jisté grády.

Upřímně, občas si postesknu, jak tyhle momenty (můj objev hry, seznamování s kampaní a multiplayerem) nenávratně zmizely. Ani druhý člověk neví, jak rád bych se vrátil do úžasného období 2006 - 2011, kdy jediná moje starost byla, abych si vychutnal hru do plna se vším všudy. Vietcong má pro mě speciální místo v srdci, stejně tak jako Let's Playe od Pet'anagamese na tuhle hru, které si čas od času taky někdy projdu, abych si zavzpomínal na skvělé časy.

Závěrem bych chtěl poděkovat vývojářům hry, že vytvořili tak jedinečný kousek. Také děkuji i hráčům, které jsem poznal v mult'áku. :) P.S.: Výcvikový Seržant - to je ''kapitola sama pro sebe''. Jednou jsem si stáhl MP3 audio do mobilu a pouštěl to ve škole. Nikdo nechápal, jak tak originální hlášky dokázal někdo vyslovit! :D Subjektivně hodnotím hru na 90 % - bohužel krátká Kampaň, ve Fist Alphě ještě kratší. :-( ''

Kubajz

,,Vietcong, Vietcong, co na to říct?

Když jsem o této hře četl v herních časopisech, taxem si říkal ,,njn, další CoD nebo MoH.'' Teda nevim, jestli v tej době už byli na světě... hru jsem si sehnal a zkusil zahrát. Pro proběhnutí přijímače jsem si šópnul první cestu. Téměř si už nepamatuju, jestli jsem přišel first, second a třetí nebo zakysnul o něco z Koreje. Jediný, co vím, že tam byl most. Mělo se někam jít, ale když jsem zůstal na fleku, tak mě někdo kásnul, vyrazivšího dopředu mě sejmuli vlastní a ječeli něco o dezerci.

Po cca. hodince, možná dříve, jsem hru odložil a zapomněl, že existuje na mým disku. Pak ji začala mydlit dcera. Dostala se někam daleko a dokonce mi dovolila si zkusit misi v tunelech plazením, plížením vpřed a zkoumat. V této misi jsem si ověřil, že ta hra není pro mne. Jaký jsem to byl ale bláhový... po jakémsi období klidu jsem se nechal zlákat na novinku, co mastila holka se svym mládencem a zahrál jsem si s nima multík. Pak jsem zkusil multík po netu a byl jsem ztracen... Objevil jsem zajímavej server, kterej se objevoval občas a byla to tzv. Crockerova hra. Mapy na něm poskládaný se mi líbily a tak jsem začal tenhle server vyhledávat. Zažil jsem na něm spoustu humorných situací - třeba se snajperkou, kdy sem musel běhat po mapě jako debil, abych nebyl vyhozen, spoustu dobře hozených granátů, fůru killů, prima korespondenci a nakonec TeamSpeak.

Hru jsem mastil nejméně od roku 2005 do cca. 2012 velice často, pak méně často a v současnosti z nostalgie tak 1x za měsíc na 10 minut, než dosáhnu 7 smrtí a přestane mě to bavit. Jooo, člověk zapomíná, ztrácí reflexy a je o dost prchlivější, takže se namíchne docela rychle. Většinou tam jsem sám a to mne taky neba. Co říci dalšího? Grafika byla super a v současnosti nevypadá úplně blbě. Novej kabátek ve VC2 byl fajn, ale nějak byla opomenuta hratelnost, které dávám stále přednost před grafikou.

Díky VC a Crockerovi jsem objevil svět FPS online stříleček, ve kterém se ještě pohybuji s kamarády z německé =MaNe= skupiny, co jsem poznal ve taky ve VC. Hratelnost VC se mi nelíbila zase tak moc, myslím singl, protože odkojen DOOMem, hlavně jeho dvojkou, jsem byl furt t'uhýk. Sice mě jakýsi krůkr umravnil občas a někdy se mu to i povedlo, že jsem si hraní VC docela užíval.

Multiplayer 90 % , Kampaň 75 % ''

=MaNe=Yenda

,,Vietcong byla jedna z prvních her, s kterými jsem přišel do kontaktu. Byl jsem hodně malý a na normální mise jsem si netroufal, takže jsem spíš střílel na střelnici a dělal výcvik, ale už tehdy jsem ocenil kvality hry. Hlavně tedy dabing, zpracování zbraní, ozvučení... Posléze jsem se dostal k misím jako takovým a s nimi mě hra pohltila už úplně. Hustá džungle na Po Tlong Karai, tunely, noční přepadení nebo Tři kaňony jsou jen některé mise, co mi velmi utkvěly v paměti. Do roku 2014 jsem hrál i multiplayer, nicméně po vypnutí Gamespy jsem se hrou na nějaký čas skončil. V roce 2018 jsem se ke hře dostal zpátky, už i včetně datadisku Fist Alpha, Red Dawn a obnoveného multiplayeru. Hru pořád oceňuji za všechny její kvality, dostala mě k reenactingu a prohloubila můj zájem o historii jako takovou. Nemluvě o těch hodinách zábavy a nervů. :) 80 % ''

Kowalski

,,Ačkoliv již dlouho nepatřím mezi aktivní hráče Vietcongu, má ta hra pro mě velmi nostalgický význam. Dlouho před plnou hrou jsem se musel spokojit s demoverzí, která obsahovala kampaň s jednou misí a mult'ák s jednou mapou. Ten pocit, kdy jsem poprvé potkal postavu, kterou skutečně ovládá hráč, si pamatuji dodnes. Stejně jako spousty zážitků, které se dostavily s plnou verzí. Musím vyzdvihnout hlavně hráče multiplayeru, kteří tvořili tu zábavu, at' už v tom pozitivním smyslu, tak i v tom méně pozitivním. Ocenil bych i práci modderů, kteří produkovali nové mapy a snažili se do nich zapojit nové prvky. Co je ale pro mě nejvíc ikonické z Vietcongu, jsou rozhodně hlášky a dabing jako takový.

Nechám si svůj názor, že je pro mě Vietcong nejlépe namluvenou českou hrou a to s velikým náskokem. Potěší mě, když někoho slyším říkat ikonickou větu ze hry, já sám taky občas nějakou vypustím v běžné řeči. Závěrem chci poděkovat naší komunitě, kterou jsme utvořili k hraní Coopu. Je trochu škoda, že nás to nenapadlo během té Zlaté éry plných serverů, ale nejvíc památných momentů si odnáším právě z Elity. Takže, milý Vietcongu, díky za ty vzpomínky. 90 % ''

MUKADE-CZ

,,Psal se rok 2005. Já na střední, nadupanej komp, čerstvě zapojenej internet a moře času. Vietcong jsem nainstaloval hned jako první hru na PC. Singleplayer mě absolutně dostal svým zasazením, hudbou, kterou poslouchám dodnes, ale hlavně skvělým dabingem, díky kterému patří ke klenotům mezi českými hrami. Následovaly stovky hodin v módech TDM, CTF... Prošel jsem si pár klany a prožíval zápolení v lize ESL.

Kooperativní mód jsem objevil až mnohem později a netušil jsem, jak mě tento styl hraní Vietcongu ovlivní, jelikož jsem narazil na kamaráda Ghoose.cz, s kterým jsme založili v roce 2006 skupinu SQUAD BAKER. Tato parta prošla nutnou fluktuací, ale zdravé jádro vždy zůstalo a prožili jsme hodně srazů, které držíme dodnes, i když v menších počtech. Takže Vietcongu, díky za ty krásné časy! 10/10 - 100 % ''

Ryan [Sq.Baker]

,,Vietcong je pro mě klasika. Jsem rád, že i dneska po ,,x'' letech se sejdeme s klukama na TeamSpeaku a řešíme každodenní věci, jakobychom byli spolu někde venku a do toho si bud' zahrajeme právě Vietcong nebo Sniper Elite 3 a jiné. Jsem rád, že alespoň s [AT]Formanem_CZ jsem měl tu možnost se 2x osobně setkat. 88 % ''

DanyBoyCZ

,,U Vietcongu jsem strávil kus svého života. Kdyby ta hra neexistovala, asi bych ani nevlastnil PC. :-D Díky hře jsem se poznal s mrakem super lidí. Pro mě jako nadšence války ve Vietnamu bych ji doporučil asi každému, kdo má rád střílečky na reálným základu. 100 % ''

{G.S} Mc Karkysowic

,,Vietcong je vlastně moje první a jediná střílečka, kterou hraju. Přiznám se - když jsem byla u [AT]Petera Shannona_CZ, on hrál a já chtěla spát. Docela mě jeho hraní a kecání po TSku otravovalo. Když mu šly zvuky ze hry ze sluchátek a do toho místy až vykřikoval, když ho něco naštvalo, v duchu jsem zuřila. No a postupem času jsem si řekla, že by mohlo být fajn to zkusit, ale nějak jsem se zpočátku styděla o to Peterovi říkat. Ale vzal to v pohodě a k hraní mě pustil. Moje první mapa byla ta výcviková, kde byl Peter překvapen mou muškou. :-)

Lidi, na které nezapomenu, to jsou ti, kteří přišli na TeamSpeak si k nám pokecat. Škoda, že se více nehraje na serverech, protože je to legenda mezi střílečkama. Někdy se ovšem najdou chvilky, kdy se obstojně hraje s rozumnými lidmi, kdo neběhá zběsile a není každou chvíli dole. Když jsme tým, máme spolu držet. Největší zážitek a dojmy byly z osobního setkání v Brně, to jsme se chlámali. Joe jakožto vtipálek, Peter Shannon přemýšlející typ, ale byl z Joea taky mimo :-D No a já... nevím, kam se zařadit, ale užívala jsem si to.

Líbily by se mi úplně nové mapy, třeba nějaká vyloženě lesní, kde by byly bunkry, různé schovávačky, lesní kvítí a houby. Tu mapu udělat tak, aby byla vyvážená, co se týče počtu bunkrů, schovávaček a kompetencí profesí coby týmu. Nebylo by špatné přidat nějaké další kompetence v souladu s každou profesí, aby se jedno s druhým mohlo doplňovat (například ženista by mohl házet náboje nebo je položit, aby si je druhý vzal a zdravotník by mohl dělat to samé s obvazy). Přijde mi, že kompetence profesí jsou hrozně omezené. A co bych vzkázala hře do dalších let? At' se na ni nezapomene a lidi jdou s náma hrát!!! 80 % ''

[AT]Sharka_CZ