Válka ve Vietnamu
Stručný popis o válce
Komunistické buňky ve všech venkovských i městských oblastech Jižního Vietnamu měly formou gerilového boje připravovat cestu k pádu jihovietnamské vlády a následném obsazení Vietnamské republiky severovietnamci. Armáda Vietnamské republiky nebyla schopna tomuto tlaku nijak čelit a zemi hrozil naprostý rozvrat. Do jihovýchodní Asie přesunuly své vojenské síly Spojené státy americké, které si uvědomovaly strategickou důležitost malého asijského spojence. Tyto posily nejprve tvořilo několik poradců a instruktorů, posléze i jednotky pravidelné armády a námořní pěchota.
Americké ozbrojené síly se postupně zapojily po boku armády Vietnamské republiky do bojů proti tamním gerilovým skupinám a od roku 1964 i proti jednotkám pravidelné severovietnamské armády, nazývající se NVA ( Národní Vietnamská Armáda ). Podle válečného scénáře stratégů z hlavního města Severního Vietnamu Hanoje měla jejich armáda podpořit akce jihovietnamských komunistů a přivodit pád saigonské vlády ještě dříve, než sílící americká vojenská přítomnost v zemi jejich záměr zabrání. Tento plán již komunistům nevyšel a země se nezadržitelně řítila do apokalypsy válečného běsnění.Válka ve Vietnamu je největším a nejkrvavějším válečným střetnutím druhé půle 20. století. Byla produktem své doby, střetnutím mezi světovým komunismem a svobodným světem. Téměř dvacet let trvající boje si vyžádaly životy skoro 3 000 000 Vietnamců a téměř 60 000 Američanů.Vietnamská republika - rok 1967. V zemi zuří občanská válka. Neexistuje jasně daná frontová linie. Bojuje se v džungli, v deltách řek i na rýžových polích. Bojuje se ve vesnicích a na předměstích. Z Laosu, Kambodže, a Severního Vietnamu pronikají ''Ho Či Minhovou stezkou'' na území Vietnamské republiky severovietnamští vojáci i příslušníci jihovietnamských gerilových skupin. Několik tras ''Stezky'' vede i přes hory Centrální Vysočiny, oblastí obývanou domorodými horskými kmeny známými pod francouzským názvem Montagnardové. Spojené státy tam posílají vojáky zvláštních sil (Special Forces). Ti navazují kontakty s příslušníky horských kmenů a muže z těchto etnik cvičí v boji proti komunistům.
Cvičí je v nekonvenčním boji malých jednotek v divoké přírodě. Podél hranic s Kambodžou tak vznikají opevněné tábory, ze kterých smíšené americko-domorodé hlídky pronikají do okolní džungle, kde instalují pasti, hlídkují, shromažd'ují informace a hlavně narušují stezky komunistů. Na Centrální Vysočině tak Zelené barety vedou svou ''soukromou'' válku, zcela odlišnou od velkých operací prováděných početnými konvenčními jednotkami v ostatních částech Jižního Vietnamu.Protivníkem spojenců je severovietnamská armáda a hlavně obávané komunistické partyzánské jednotky, jejichž jméno, ač spojeneckými vojáky nenáviděno, vzbuzuje dodnes úctu a respekt. Jméno, na něž žádný veterán vietnamského tažení nikdy nezapomene, jméno VIETCONG!
O Ho Či Minhovi
Ho Či Minh (narozen 19. května 1890 v provincii Nghe An tehdejší Indočíny – zemřel 2. září 1969 v Hanoji), vlastním jménem Nguyễn Sinh Cung, jméno Ho Či Minh (vietnamsky psáno Hồ Chí Minh, ve významu přibližně "Ten, kdo je osvícený" nebo "Ten, kdo osvětluje cestu") byl vietnamský politik, vůdce boje za Národní Osvobození a v letech 1946–1955 premiér, od roku 1955 do své smrti první prezident Severního Vietnamu.
Byl plně odpovědný za osvobození Vietnamu od francouzské nadvlády a nastolení socialistického režimu v Severním Vietnamu i represi proti odpůrcům nezávislosti a socialismu. Ho Či Minh byl rovněž dlouhá léta pracovníkem a agentem Kominterny a mnoho let žil v Moskvě a Paříži. Jeho žena byla Číňanka a proto se k ní veřejně nehlásil. 8. května 1978 přejmenovali vietnamští komunisté v rámci vytváření kultu osobnosti Saigon, bývalé hlavní město Jižního Vietnamu, na Ho Či Minhovo město.
Ho Či Minhova stezka
Ho Či Minhova stezka (Đường mòn Hồ Chí Minh) byl logistický systém provizorně improvizovaných cest, který sahal z Vietnamské demokratické republiky (Severní Vietnam), do Vietnamské republiky (Jižní Vietnam) přes sousední Laos a Kambodžu. Stezka sloužila k zásobování podzemního hnutí Vietkongu i pravidelných jednotek Vietnamské lidové armády během války ve Vietnamu.
Systém netvořila jediná komunikace, ale komplex rozvětvených cest vyježděných nákladními automobily, chodníků pro pěší a na bicyklech se pohybující jednotky. Zahrnovala i transport po řekách a v pozdějších fázích války ji tvořil i provizorní ropovod. Pojmenována byla americkými jednotkami podle severovietnamského komunistického vůdce Ho Či Minha. Část procházející Laosem byla označována i jako stezka Truong Son podle stejnojmenného pohoří. Podle některých názorů (např. Robert J. Hanyok: Spartans in Darkness) byla jedním z největších vojensko-inženýrských projektů 20. století. Denně se po ní přepravoval materiál o hmotnosti stovek tun a vojenské jednotky.
Stezka byla intenzivně bombardována americkým letectvem (například při operaci Rolling Thunder), tyto snahy o její přerušení však nebyly dostatečně účinné a neměly proto dlouhodobý úspěch. Při operaci Commando Hunt, kterou začala americká armáda 11. listopadu 1968, byla stezka i část území neutrálního Laosu opět cílem bombardérů amerického letectva. Během operace bylo v oblasti svrženo tři miliony tun bomb. Mnohé oblasti Kambodže, Laosu i Vietnamu jsou tak dodnes jedněmi z nejrozbombardovanějších oblastí na Zemi.
Stezka byla dvakrát přerušena pozemními útoky amerických a jihovietnamských vojsk, poprvé v dubnu 1970, když tyto jednotky vpadly do Kambodže a o rok později když jihovietnamská armáda vstoupila do Laosu. Neschopnost Američanů a jejich spojenců přerušit zásobování po Ho Či Minhově stezce bylo jedním z důvodů jejich neúspěchu v celé válce.
Vo Nguyen Giap
Võ Nguyên Giáp (* 25. srpna 1911, provincie Quang Binh) je vietnamský generál a státník. Nedokončil studium práv a poté působil jako vesnický učitel. V roce 1941 se podílel na vzniku Viet Minhu, vietnamské podzemní vojenské organizace, bojující jak proti Japoncům, tak proti Francouzům a Američanům.
Po vyhlášení samostatnosti Vietnamu byl v létě 1946 jmenován vrchním velitelem ozbrojených sil Vietnamské demokratické republiky ve válce s Francouzi, kterou vítězně završil v květnu 1954 bitvou u Dien Bien Phu. Tuto funkci zastával až do roku 1954.
Ve válce proti USA naplánoval a řídil tzv. ofenzívu Tet počátkem roku 1968. Ta sice skončila vojenským neúspěchem, z politického hlediska z ní však Vietnamci vyšli lépe, neboť znamenala ohromný impuls pro protiválečné hnutí v USA. Velel tažení do Jižního Vietnamu v roce 1975. Nominálně velel vietnamské armádě i při jejím tažení proti Rudým Khmérům v Kambodži v prosinci 1978 a při válce s Čínou v únoru 1979.
Mao Ce-tung (Máo Zédong)
Mao Ce-tung (tradiční čínština, zjednodušená čínština, pīnyīn: Máo Zédōng; nové jméno: Rùnzhī) (26. prosince 1893 – 9. září 1976) byl od ledna 1935 tajemníkem a od roku 1943 předsedou Komunistické strany Číny. Zvítězil v občanské válce s nacionalisty a od roku 1949 byl nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice a to až do své smrti v roce 1976. Měl oficiální přezdívku '' Velký kormidelník ''. Spolu s Josifem Stalinem a Adolfem Hitlerem patří ke třem nejkrutějším diktátorům 20. století. Připisuje se mu několik desítek milionů obětí, přesto se však dosud v Číně těší úctě - je například dosud vyobrazen na čínských bankovkách.
Revolucionář, vojevůdce a tvůrce maoismu
Jako revolucionář se věnoval organizování rolníků v politickou sílu a roku 1928 se zúčastnil povstání, po jehož neúspěchu se uchýlil do sovětu v Ťiang-si. Obklíčení této oblasti Čankajškovými silami vedlo k tomu, že Mao spolu s dalšími soudruhy zahájili tak zvaný Dlouhý pochod - právě během něj se Mao prosadil jako vůdce. V polovině 30. let, kdy jeho zdecimované síly dorazily do Jen-anu, již byl Mao s to bránit se Stalinovu tlaku na dosazení promoskevského vedení. V této době si vytvořil kult osobnosti a vyvinul i vlastní politickou filosofii, která vešla ve známost jako Mao Ce-tungovo myšlení (maoismus).
Spojenectví s Kuomintangem během války proti Japoncům a pomoc Moskvy mu umožnily vybudovat značnou vojenskou sílu a rozšířit síť guerillových jednotek. Schopnost udržet stranu při životě i v těch nejtěžších podmínkách a rozhodná vítězství během občanské války mu po vytvoření Čínské lidové republiky 1. října 1949 přinesla obrovský věhlas.
Vláda Velkého kormidelníka
Maovi systém sovětského stylu, vytvořený po roce 1949, nevyhovoval. Proto se v roce 1958 rozhodl přistoupit k Velkému skoku vpřed, který měl zemi rychle přiblížit komunistické Utopii. Avšak následný hladomor přinesl smrt zhruba 20 - 40 milionům lidí. Totální fiasko Velkého skoku bylo pro Maa těžkou ranou a ponížením. Ve snaze obnovit svou prestiž a moc, s účelem eliminovat nepřátele, zahájil v roce 1966 Kulturní revoluci, během níž byli postiženi všichni členové strany, které podezříval z neposlušnosti.
V roce 1959 Mao narušil vztahy se Sovětským svazem a Čínu odřízl od většiny zemí komunistického bloku. Byl přesvědčen, že se neodvratně blíží atomová válka se Sovětským svazem. Proto zemi uvrhl do stavu horečného zbrojení, které do jeho smrti téměř úplně zruinovalo hospodářství. Mao byl mimo jiné politickým učitelem a později i blízkým přítelem Severovietnamského komunistického vůdce Ho Či Minha. Oba se navzájem v komunistickém smýšlení a názorech shodovali a podporovali.
Poslední léta vlády
V roce 1969 vyhlásil devátý sjezd strany Mao Ce-tunga neomezeným vůdcem Číny a jeho manželka Ťiang Čching byla zvolena členem politbyra KS Číny. Desátý sjezd strany v roce 1973 postavení Maa a Ťiang Čching potvrdil, ale Mao Ce-tung už s přibývajícím věkem svůj mocenský vliv pomalu ztrácel. O politiku se příliš nestaral a většinu času trávil se svými mladými milenkami. Mao Ce-tung zemřel 9. 9. 1976 ve věku 82 let. Po jeho smrti vypukl boj o moc mezi zastánci pragmatického proudu a radikální skupinou, známou jako gang čtyř, která se vytvořila kolem vdovy Ťiang Čching.